Povídkový film Perličky na dně je obvykle zdůrazňován jako manifest nastupující české nové vlny, která bývá obvykle ztotožňována s tzv. „třetí generací FAMU. Podle tohoto klíče tak před sebou máme pět krátkých filmů-povídek od pěti různorodých režisérů, kteří dnes mají pověst klasiků: Jiří Menzel v povídce Smrt pana Baltazara poprvé představil prototyp svého „pábitele“, jehož vytrvale variuje i mimo hrabalovské adaptace. Podvodníci Jana Němce jsou svérázným uchopením literární látky. Automat svět režisérky Věry Chytilové zaujme uměřeností. Dům radosti Evalda Schorma naproti tomu experimentoval s barvou a dával tušit rozlehlé intelektuální i dokumentární zázemí. Jaromil Jireš nechal v Romanci vyznít smyslnosti. Odhlédne-li se však od generační spřízněnosti těchto tvůrců, narozených v letech 1929-1936, pak celý film sjednocují hlavně dvě výrazné osobnosti – kameraman Jaroslav Kučera (1929-1991) a zejména spisovatel Bohumil Hrabal (1914-1997).
Perličky na dně
Československo · 1965 · 105 min
REŽIE Jiří Menzel, Jan Němec, Evald Schorm, Věra Chytilová, Jaromil Jireš
HRAJÍ Pavla Maršálková, Ferdinand Krůta, Alois Vachek, Emil Iserle, Miroslav Nohýnek, Slávka Hozová, Bohumil Hrabal, Jiří Menzel
IMDB 6.6/10 · ČSFD 74 %
Film ve českém znění s francouzskými titulky.